Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

sobota 17. října 2015

17. kolo českého poháru MTBO - ztracenej případ, ztracenej Sabelell, ztracenej doma!

Ano, věděl jsem, že se o víkendu jede v NMNM 17. kolo českého poháru MTBO, plány byly však jiné. Ale jak už tomu tak bývá... v sobotu ráno jsem vyrazil zaregistrovat se na sobotní middle :-)

Příprava byla téměř příkladná, tedy až na ty návleky na kolena, které jsem nechal v Brně. Stařičký DIY mapník jsem švihl na řidítka, naolejoval řetěz, kontrolní jízdou ověřil nahuštění kol a odpružení, odmontoval pumpu, vyhodil veškerý servisní materiál a pak se vesele posr... No dobře, příprava se možná až zas tak nepovedla :-) Díky střevním potížím jsem se sice dostal na zajímavou váhu, ale vzpomínka na tabulku výkonnosti organizmu v závislosti na stupni dehydratace nevěštila nic moc dobrého :-) Marně jsem se snažil vykouzlit pozitivní bilanci na rovnoramenných vahách, na jedné misce seděl pokles výkonnosti v řádu desítek procent a na té druhé váhový úbytek v řádu desetin procent :-) Ale co, kdo neriskuje nevyhraje, takže jsem si hodinu před závodem dal pořádný oběd a pak ještě nášup - maso a pečené brambory :-)

Trať middlu byla postavena v kopci pod Harusákem, hmmm a já se těšil na lesy v Ochoze, místo toho mokré louky ve svahu jak kráva. Ale to neva, při stoupání na start se jede místy, kudy léta vedla běžkařská trať a ty vynořující se vzpomínky mě zkrátka dostaly.

Start v čase T+40, tedy nejprve mapový start, WTF, mapa se mi nevejde do mapníku, opatrně ji překládám a doufám, že ji za jízdy nebude potřeba otáčet :-)

Ostrý start je tady a já si to svištím z kopce na první kontrolu, škoda, že jsem ji přejel :-) Ztráta jednotek vteřin však nebolí.

Kontrolo číslo dvě je tady, ne támhle, nebo možná úplně jinde? Kdo ví? Kurník, k čemu mám na kole ten mapník, proč si mapu nezorientuji? No fajn, takže tady tu kontrolu hledám marně, co? Vyrážím správným směrem... Skoro třičtvrtě minutová sekyra, to začíná bolet!

Trojka je do kopce, hodně do kopce... Slézám a tlačím, no doufám, že mě zrovna zabírají televizní kamery ;-) Vůbec nevím proč nečtu mapu a spíše jen hádám... Možná že nevím, ale tuším, prostě tu mapu neumím číst, možná jsem si měl před startem vzít nějakou do ruk a zopakovat si co je co :-) Kupodivu trojku nakonec dostávám poměrně snadno.

Beethovenova osudová je pátá, jenže já ho předběhl a skapal už na čtvrté! Prvně jsem se vydal správným směrem a vzápětí mi mrdlo v hlavě (díky Mucho za inspiraci :-)) a já to otočil na druhou stranu, skrz oranisko, bláto lítalo metry vysoko a já pomalu zjišťoval, že je tu něco kua špatně. Zastavil jsem a rozhodl se vrátit co nejkratší cestou na cestu, nejkratší cestou? Přes lesní školku? Dřevěná oplocenka, pletivo, mladé smrčí asi tři metry vysoké bylo téměř neprůjezdné, navíc po několikadenních deštích absorbovalo neskutečné množství vody, které mi předalo, takže jsem se řítil z kopce durch mokrý, zablácený, do zadního kola jsem chytl klacek, který mi totálně rozjeb.... přehazku, nový řetěz a kazeta mi byly v danou chvíli k ničemu, řetěz začal střílet jako rotační kulomet, tedy poté, co jsem ho rozmočenými rukami nasadil vteřinu před tím, než jsem musel zdolat další více než metr vysoké plot :-) A zase zpátky do kopce... Juchůůůů, mám ji, mrchu! Jak symbolické, 150... Ale možná se trochu spletli, očekával bych spíše 155, přeci jenom jsem trochu krvácel... No možná 158 a zbavit svéprávnosti?

Na pátou jsem se v mapě zas sotva koukl a pustil jsem to šusem z kopce, kupodivu jsem ji trefil na první dobrou... Jen ten týpek, co se šunul do kopce trochu koukal, že to přes ty meze netlačím, ale jedu... Vzápětí nás zchladil ostrou kritikou další závodník, že tam prý není cesta... Ona tam sice byla, ale copak já vím, zda jsem ji mohl použít, když nebyla v mapě? A vůbec, pokud jsem neměl použít tuto zkratku, tak jsem měl být dávno diskvalifikovaný za oranici a lesní školku. A ne že by se někdo na mapovém startu neptal, kde se jet může a kde ne, jenže já to v té mapě vážně neviděl... A také dobře vím, že neznalost neomlouvá, jak mapy, tak pravidel...

Šestá kontrola byla zadarmo, škoda mluvit, sedmou jsem dal překvapivě dobře a i na osmé jsem zvlášť nechyboval. Devátá byla také dávačka a já začal nabývat dojmu, že se rozjíždím a že mi to jde. Pýcha předchází pád :-)

Desátá zpečetila můj dnešní osud, sběrka (číslo 100), ne že by nebyla pár desítek metrů od cíle a ne že bych okolo ní neprosvištěl jak namydlený blesk v bezprostřední vzdálenosti... Když jsem ji nenašel tam, kde jsem ji čekal, opět jsem zazmatkoval, otočil mapu a hledal ji jinde... Na opačné straně stadionu... Je toto možné? Dojel jsem na druhou stranu, abych zjistil, že kontrola je tam, kde jsem byl, takže jsem dokončil kolečko... Kolečko v délce rovného jednoho kilometru! Asi pro to nenajdu publikovatelný komentář. Sebral jsem sběrku a za mohutné střelby řetězu uháněl do cíle, kde jsem málem přizabil při ražení cíle...

Takže jaká? Tragédie! Deset kontrol middlu s projektovanou délkou 2,6km a převýšením 75m jsem zdolal trasou 5,4km s převýšením 113m :-) Co se k tomu dá říct? Tělo přes značnou dehydrataci fungovalo vcelku bez problémů, ale ta hlava... :-) Při dojetí do cíle průběžné výsledky neopomenuly zdůraznit, že jsem na průběžně vedoucího závodníka ztratil na svých třech kufrovačkách postupně 39s, 4:39min a 2:37min. Jestli dobře počítám, dělá to 7:55min... Neomluvitelná a nenázvuhodná prasečina na entou... Při pohledu na výsledovku je však třeba zdůraznit, že nejsem jediný tragéd :-) I s tímto mankem jsem dojel na třetím místě z devíti závodníků v kategorii Open Short (Middle). Ztráta na prvního 2:17 a na druhého 0:19 :-)

Jako bonus jsem si s sebou vzal na závod trochu elektroniky... Takže je možné zhodnotit své úsilí, flákal jsem se!, křivka tepové frekvence až nechutně často opouští hodnoty nad 200 a s klidem si klesá až na 150, posuďte sami :-) GPS log mě naopak přivádí ke škodolibém úsměvu, ono to nejde jinak, všechna kolečka znamenající kufrování jsou tak moc k pláči, až se nemohu udržet smíchy. Zvlášť to v cíli, kdy mi chybělo 150m a já obkroužil rovný kilometr :-) Kam se na mě hrabe Jára Cimrman se svým kruhem a křížem nad Žižkovem... No co, na viděnou na nějakém LOBu ;-)

Zajímavé odkazy:




Žádné komentáře:

Okomentovat